Víte co je lymfedém?

Z hlediska anatomie se lymfatický systém skládá z lymfy (mízy), mízních uzlin a cév. Míza vzniká z mezibuněčné tekutiny a pomocí mízních kapilár a následně cév je odváděna ze tkání. Cévy v určitých místech vstupují do mízních uzlin a odtud lymfa putuje do širších mízních kmenů, které vyúsťují do žilního systému. Lymfatické uzliny mohou nabývat různé velikosti a obvykle mají ledvinovitý či fazolovitý tvar. Jejich funkce je nezbytná zejména ve vztahu k zajištění dobré obranyschopnosti organismu.

Pokud je odtok lymfy z některé části těla nedostatečný, vzniká lymfedém. Jedná se o otok způsobený právě špatnou drenážní funkcí mízního systému a hromaděním lymfy ve tkáních. Otok je v prvních fázích onemocnění měkký, později tuhne z důvodu přestavby tkáně. Postiženy mohou být dolní či horní končetiny, obličej či oblast genitálu. Můžeme odlišit čtyři stádia tohoto onemocnění:

• 1. stádium - latentní lymfedém: V této době se u pacientů objevují neurčité bolesti či pocity napětí v postižené části těla. Zatím zde není viditelný otok, ale transport mízního systému je již v postižené části těla snížen.
• 2. stádium - reverzibilní lymfedém: U pacientů se zhoršují příznaky prvního stádia a dále se rozvíjí reverzibilní (přechodný) otok. Končetina např. může večer bez zjevné příčiny otéct a do rána se opět vrátit do normálního stavu.
• 3. stádium - ireverzibilní lymfedém: Zde je již přítomen trvalý, tuhý, špatně stlačitelný otok. Kůže je ztluštělá a může se rozvinout postižení kožního systému.
• 4. stádium - elefantiáza: Stádium je charakterizováno velmi nápadným zvětšením objemu končetiny se značnou vazivovou přestavbou podkoží. Výrazně či úplně je též omezena hybnost příslušných kloubů.  Nejčastěji je toto pozorovatelné na dolních končetinách.

Lymfedém lze odlišit primární a sekundární. První zmíněný vzniká z důvodu vrozené poruchy lymfatického systému. Příčina může být genetická, v některých rodinách se opakuje ve více generacích. Ve většině případů však zůstává příčina tohoto onemocnění nejasná. Pokud se otok neobjeví ihned po narození, může se projevit později - nejčastěji v době dospívání. Lymfedém sekundární vzniká poškozením mízního transportu např. po operacích, ozařování, zánětu či úrazu. Otok v tomto případě začíná obvykle v horních částech končetiny a šíří se do periferie (u otoku primárního je tento směr opačný).

Průběh onemocnění je chronický a vyžaduje celoživotní péči. Nemocný je omezen ve své pohyblivosti, na postižené končetině je patrný kosmetický defekt a mohou se objevovat komplikace (např. zánětlivé procesy na kůži a v podkoží). V postižené tkáni může dojít též k rozvoji nádorového bujení.

Při léčbě je velmi podstatná včasná diagnostika a okamžité zahájení terapie. Velmi dobré výsledky má v léčbě tzv. komplexní dekongestivní terapie doplněná farmakoterapií. Někdy může být užita též léčba chirurgická. Komplexní dekongestivní terapie zahrnuje 4 hlavní léčebné procedury:

• manuální lymfodrenáž
  
• přístrojovou mízní drenáž
• kompresivní bandážování
• kompresivní návleky

Při medikamentózní léčbě bývá užívána systémová enzymoterapie, venofarmaka či diuretika. U pacientů je důležitá též péče o hygienu kůže, především je nutno vyvarovat se jakýchkoliv poranění, které mohou způsobit zánětlivá onemocnění. Tok lymfy mohou též zlepšit doporučovaná cvičení. Z běžných sportů je vhodné např. plavání a sporty, při nichž není postižené místo vystaveno dopadům či nárazům. Cvičení by vždy měla být prováděna při zevní kompresi končetiny. Z hlediska životního stylu je třeba též dbát na dostatečný přísun tekutin bez zvýšeného přívodu sodíku. Vzhledem k chronickému průběhu onemocnění a možnému zhoršování stavu se v těžších stádiích onemocnění mohou objevit též problémy psychického rázu. V těchto případech je vhodná psychoterapie zaměřená na zvýšení pacientovy sebedůvěry a rozvoji jeho aktivního přístupu k léčbě.

Máte nějaké zkušenosti s lymfedémem vy ?